Jak elektromagnetická spojka stator-rotor umožňuje snímání polohy

A resolver , také známý jako synchronní resolver, je elektromagnetický senzor navržený pro měření úhlů natočení s vysokou přesností. Jeho činnost je založena na principu elektromagnetické indukce, kdy interakce mezi statorem (pevná součást) a rotorem (rotující součást) generuje elektrické signály závislé na poloze. Níže je podrobné vysvětlení, jak tato elektromagnetická vazba převádí mechanickou rotaci na měřitelné elektrické výstupy.

1. Struktura jádra a buzení
Rezolver se skládá ze dvou hlavních částí: statoru a rotoru. Stator obsahuje primární vinutí napájené střídavým proudem (AC) budícím napětím, typicky při frekvencích jako 400 Hz, 3 kHz nebo 5 kHz. Toto buzení vytváří rotující magnetické pole uvnitř statoru. Rotor, mechanicky spojený s hřídelí, jejíž poloha má být měřena, obsahuje sekundární vinutí, která rotují v tomto magnetickém poli.

2. Elektromagnetický vazební mechanismus
Jak se rotor otáčí, mění se relativní poloha mezi točivým magnetickým polem statoru a vinutím rotoru. Vinutí rotoru, často uspořádaná ortogonálně (např. sinusová a kosinusová vinutí), prožívají různé magnetické toky. Podle Faradayova zákona indukce tyto měnící se toky indukují ve vinutí rotoru sinusová napětí. Amplitudy těchto indukovaných napětí závisí na úhlovém posunutí mezi statorem a rotorem, typicky podle sinusových a kosinových funkcí úhlu rotoru.

3. Charakteristiky signálu
Výstupní signály z vinutí rotoru jsou analogová napětí. Pro jednorychlostní resolver jsou výstupy:

• Sinusový výstup (E_sin): Proporcionální k sinθ, kde θ je úhel rotoru.

• Cosine Output (E_cos): Proporcionální k cosθ.

Ve vícerychlostních resolverech (např. dvoukanálové systémy) generují přídavné pólové páry vysokofrekvenční signály, čímž se zvyšuje rozlišení a umožňuje jemnější úhlová detekce.

4. Zpracování signálu a extrakce polohy
K převodu sinusových/kosinových výstupů na použitelná data polohy jsou zapotřebí externí obvody nebo algoritmy. Mezi běžné metody patří:

• Analogové dělení: Použití tan−1 (Esin/Ecos) k výpočtu θ, i když je to citlivé na šum.

• Resolver-to-Digital Converter (RDC): Integrované obvody, které využívají sledovací smyčky (např. servosmyčky typu II) k dekódování signálů resolveru. Tato zařízení porovnávají výstupy resolveru s interně generovanými referencemi a nastavují, dokud není fázová chyba minimalizována, čímž se obnoví úhel rotoru.

5. Konstrukční výhody a aplikace
Resolvery vynikají v náročných prostředích díky své robustní konstrukci (žádné optické komponenty nebo kontakty) a odolnosti vůči elektromagnetickému rušení. Jsou široce používány v:

• Systémy řízení motorů: Poskytování zpětné vazby v reálném čase pro servomotory v robotice, letectví a automatizaci.

• Letectví a obrana: Rozhodující pro aplikace vyžadující vysokou spolehlivost a toleranci vůči extrémním vibracím/teplotám.

• Průmyslová zařízení: V nástrojích pro přesné obrábění, kde systémy na bázi resolveru umožňují rozlišení pod obloukovou minutou.

6. Klíčové parametry ovlivňující výkon

• Frekvence buzení: Ovlivňuje odstup signálu od šumu a šířku pásma systému.

• Počet pólových párů: Určuje rozlišení a rozsah měření.

• Konfigurace vinutí: Optimalizováno pro lineární nebo nelineární (např. sinusové) výstupní vztahy.

Stručně řečeno, schopnost resolveru transformovat mechanickou rotaci na elektrické signály prostřednictvím elektromagnetické vazby z něj činí životně důležitou součást v systémech vyžadujících přesné úhlové měření. Jeho konstrukční rovnováha mezi jednoduchostí, robustností a přesností zajišťuje jeho trvalou relevanci v moderních technických aplikacích.